Telepatie na Kroměřížsku
Pouze zlomek oddílu OOP, slovy čtyři členové, se nenechali odradit poměrně dlouhou cestou směrem na Kroměříž, kde oddíl SMĚR Kroměříž pořádal v jedné ze zalesněných částí Litenčické pahorkatiny tříoblastní závod. Jeho centrum se nacházelo v malé vesničce Zdislavice, pyšnící se udržovaným zámkem se zajímavou historií, který si mohli prohlédnout, díky nejvzdálenějším parkovacím místům, hlavně později dorazivší závodníci. Kromě zámku bylo zde možno spatřit i pár svého si hledících vesničanů běžného hanáckého sériového typu.
Poměrně dlouhá cesta na start vyvedla účastníky závodu až vysoko nad obec. Tam se při vydýchávání po rozvleklém stoupání mohli pokochat pohledem na o něco vyšší, rozlehlejší a taky známější pohoříčko zvané Chřiby, které měli na obzoru jako na dlani, a které svou fotogeničností muselo upoutat pozornost všech vnímavějších zraků.
Pod zamračenou oblohou, která se stačila během dopoledne dostatečně vypršet, se pak rozbíhali do lesa na své tratě. Les to byl převážně průběžný, sice víc na mapě než v reále, a zajímavé bylo porovnávat postřehy z cíle se trousících závodníků, kterých jsme se dotazovali, jakže to v lese vypadá. Odpovědi byly překvapivě velice různorodé – od úplně čistého lesa, přes podloží plné klacků, ve kterém se nedalo bez neustálého zakopávání a padání běhat, až po zákeřný, trnovím prorostlý hustník, do kterého se dotyčný stěžovatel zapletl tak, že se z něj nemohl několik minut vůbec dostat.
Čtyřčlennou OOPáckou skupinku tvořili Iloš s Vou a sourozenci Eciánovi, kterým se v tomto závodě vůbec, ale vůbec nedařilo. Lin doplatil na materiální opotřebení svého obutí, když údajně hned u první kontroly přišel o podrážku jedné z bot, což ho namíchlo do té míry, že si to odtamtud namířil přímo na sběrku a do cíle. Vůbec si přitom neuvědomil, že si náhodou vyrobil nový typ boty zvaný „barefoot“, obuvnický hit posledních sezon, jehož zdravotní benefity jsou zcela nezpochybnitelné. Na lidském chodidle se totiž nachází velké množství biologicky aktivních bodů, které mohou, což s určitostí potvrdí každý fyzioterapeut, pomoci zlepšit stav našeho zdraví. A právě chůze či běh v botách s tenkou podrážkou po nerovném povrchu tyto reflexní body aktivuje, což by měl každý jedinec, obzvlášť Linova věku a zdravotního stavu, přímo vyhledávat, a ne se tomu vyhýbat.
Že sourozenci Eciánovi pravděpodobně disponují telepatickými schopnostmi, tedy mimosmyslovým přenosem informací, jsme si uvědomili hned po závodě, neboť jinak si nedovedeme vysvětlit, že Anda pojala svůj závod téměř stejným způsobem jako Lin. Rozdíl byl pouze v tom, že nám není nic známo o rozpadu její obuvi, a taky tím, že mezi první kontrolu a sběrku vložila navíc oražení ještě jedné ze svých kontrol, na kterou cestou asi náhodou narazila, čímž v počtu nalezených kontrol porazila Lina těsně 3:2.
Ještě dobře, že v oddíle je jistota jménem Va Ociánová, která je zárukou výkonu, jenž ji pravidelně vynáší na stupně vítězů a oddíl alespoň trochu zviditelní. Tentokrát to bylo„pouze“ druhé místo (2/14), když doběhla za vítězkou kategorie D55 o necelou minutu, kterou pravděpodobně ztratila na svém nejdelším postupu. Iloš pro jistotu zůstává i nadále v kategorii P (8/30). Často totiž bývá při závodě spatřen v horizontální poloze, a to ne z důvodu odpočinku, nýbrž protože zvedání nohou i při jeho velmi sporadickém běhu mu stále činí, zvláště mimo cesty, potíže.
Všichni v redakci našeho časopisu věříme, že při dalším závodě, který se koná za oddílovými humny, bude účast OOP opět standardní.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu SmokeSignals
Nevada, USA
