Dvakrát Třinec a pokaždé jinak
Doufáme, že jste si užili velikonočních svátků v poklidu jako my, zahraniční dopisovatelé, i když musíme přiznat, že jistý neklid v nás vyvolávalo pomyšlení spjaté s dodržováním vašich českých, z našeho amerického hlediska dosti brutálních velikonočních tradic. Od té doby, co jsme vyhladili Indiány, si už takové drsné počínání neumíme u nás za oceánem vůbec představit. Pokud ale patříte k těm, co svátečnímu poklidu příliš neholdují, mohli jste dát přednost třeba účasti na vícedenních závodech OB. Ty proběhly na dvou místech v republice, z nichž ty tradičnější a více navštěvované mají Velikonoce dokonce i v názvu. Existují samozřejmě i jiné možnosti, jak si svátečního volna užít, ale to už bylo zcela na vás.
Následující povelikonoční víkend již patřil běžným žebříčkovým závodům. Pro závodníky MSK oblasti se o pořadatelství postaral oddíl TRI, který do jednoho dne, což není v poslední době neobvyklé, zhustil hned dva závody. Dopolední sprint se odehrál ve známém prostředí třineckého lesoparku a přilehlého sídliště, které poskytlo dostatečný prostor k příjemnému proběhnutí. Pečliví pořadatelé ve snaze poskytnout účastníkům co největší komfort, vylepšili závodní prostor tím, že pěšiny v lese vysypali dřevěnými štěpkami a vytvořili tak přímo komfortní, měkoučký a téměř neblátivý podklad. Však taky věděli, proč si mají závodníky předcházet a hýčkat. Dopolední běžecká pochoutka totiž musela závodníkům při odpoledních štafetách pořádně zhořknout, protože ty se naopak běžely, pokud vůbec mimo cesty běžet šlo, sice v rovinatém, ale nepříjemně zabušeném lese, houštím a trním oplývajícím.
Co se týká oddílu OOP, s potěšením můžeme konstatovat, že s nastupujícím jarem se závodnická aktivita jeho členů zvýšila, což je věc jistě chvályhodná. Méně chvályhodné však byly výsledky dopoledního spritového závodu, a to zvláště v kategoriích, obvykle úspěšných. V H65 si rezultát „disk“ při vyčítání čipů vyslechli oba aktéři, neboť jim shodně chyběla jedna z kontrol. Zatímco Ýkorka nechápal, proč nemá zaznamenanou sběrku, kterou si určitě razil, Iloš si po prostudování mapy uvědomil, že místo své předposlední kontroly orazil jinou, která byla o pár metrů blíže než ta jeho. Funkce ověření si čísla ražené kontroly mu už kousek před cílem bohužel nefungovala a průběžně druhá pozice byla ztracena. Navíc se hodně durdil kvůli obvinění, že si zkrátil trať postupem přes zakázaný prostor, což ho pořádně namíchlo, protože i při správném ražení by to znamenalo diskvalifikaci, které nemálo z přistižených borců neuniklo. Pořadatelům však toto nařčení důrazně vyvrátil porovnáním mezičasů, z kterých bylo zcela zřejmé, kdo pravidlo porušil a kdo patřil k poctivým obíhačům. Dvojnásobný disk v jednom závodě by bylo dost i na něj. Triumvirát oddílových diskobolů doplnila Ocka v D55, která po závodě kroutila hlavou, jak to v tom lese vlastně bylo a kdeže tu chybu udělala. Takže v kostce řečeno, bylo to takové malé oddílové diskobraní.
Diskvalifikace Ocky katapultovala na nejlepší oddílovou pozici v této kategorii Vu Rabicovou (4/7), a taky Va Ýkorková, která se na závodech objevila po delší době, se s tratí popasovala dobře a žádnou velkou ztrátu na své soupeřky neměla (6/7). Ze slečen Udečkových byla tentokrát lepší Tella D14 (11/13), i když nějakých pár chybek tam bylo. Dině v D12 se závod vůbec nepovedl, jeden z jejich mezičasů naznačuje, že se musela v lese něčím hodně zdržet, protože doběhnout 7/7 není pro ni obvyklé.
Na rozdíl od holek zaznamenali hoši alespoň dílčí úspěchy, které měli pod palcem hlavně nejstarší veteráni H75. Tanda lepším závěrem o prsní bradavky zvítězil, na stupně vítězů ho pak doprovodil se svým výkonem spokojený Řeťa, a to si jistě zaslouží gratulaci.
Mlaďoši tentokrát nic moc. Amuel H16 záhadným způsobem ulítl na předsběrce a tím klesl z průběžného 9. místa na 14/15. Enža stejně jako starší brácha chyboval sice jen na jediné kontrole, ale tak výrazně, takže na něj zbylo jen 9/10. Čest rodiny naštěstí zachránil otec Adek ve své oblíbené kategorii P a svým umístěním 6/17 si určitě posílil autoritu v rodině. V této kategorii si úspěšně otestoval své schopnosti i Voš Ocian, a protože doběhl jen o fous za vítězem (2/14), vytušil, že má na víc než na péčka, neb v útlém dětství si údajně pár závodů vyzkoušel. Má tak na co navazovat a určitě se již těší, že příště do toho bude bušit už ve své věkové kategorii. Nejmladší z rodu Ociánů, Ubík, ukázal, jak umějí běhat hokejisté, a umístěním 2/27 v HDR svého tátu napodobil. Liza Udeczková umí nejen vyhrávat sázky, ale v lese se už taky vyzná (18/27), i když takový tah na branku jako Ubík zatím ještě nemá.
Zbývající výsledky ze sprintu už jen ve zkratce: Etra D35 (8/12), Anda D45 (17/20) a Lin H55 (4/5).
Ti, kteří se chystali na odpolední štafety, využili mezičas k odpočinku, doplnění energie a krátkému přesunu na fotbalový stadion v Oldřichovicích, kde s výhledem na sluncem osvícené beskydské hřebeny pokojně vyčkávali na svůj start. Kmetská štafeta OOP, i když startovala v nevyšší vypsané věkové kategorii H120, převyšovala povolený věkový limit o téměř 100 let a při závodě to bylo znát. Zatímco Ýkorka to rozběhl poměrně slušně, další dva byli v lese přespříliš dlouho na to, aby skončili lépe než 9/9. Řeťa bojoval se zdravotním problémem, který mu nedovolil zvýšit svou rychlost nad rychlost chůze. A Iloš, ten doběhl do cíle ve stavu, jakoby se právě vrátil z kurzu sebepoškozování pro pokročilé. Zdobily ho krvavé šrámy na všech končetinách, a navíc i vrstva bahna do půli stehen a na obličeji. Mohl za to jeden velmi špatně zvolený postup, kdy se domníval, že z konce mokré rýhy se ke kontrole dostane nejblíže a dohledávka tak bude snadnější. Hrdý na svůj úsudek po rýze chutě vyrazil, a když po chvíli zjistil, že to pro husté ostružiní a hluboké bahno dopředu nepůjde, nešlo to už ani nazpět. Měl co dělat, aby se ze zapeklité situace vůbec dostal. Pokud si stařešinové na štafetové povyražení nenechají zajít chuť, doporučujeme jim, aby si vypůjčili stroj času a příště raději vyběhli už ve třetihorách, aby nedobíhali s takovou ztrátou.
Na poslední chvíli dostali na štafetové radovánky chuť i sourozenci Udeczkovi. Vybrali si mixovou štafetu a obstáli v ní podstatně lépe než jejich „zkušení“ kolegové, přestože nejmladší Enža, kterému svěřili první úsek, doběhl s poměrně velkou ztrátou. Na druhém a třetí úseku to však Amuel s Adkem dobrými výkony vytáhli až na uspokojivé 5/7.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu Smoke Signals
Nevada, USA