Podzimní harmonie ve Václavovicích
Léto už naplno přešlo do podzimních teplot i barev, což je známkou toho, že paní Příroda neustále intenzivně pracuje na zachování nepřetržitého koloběhu ročních období. Drobné odchylky při tomto jejím neúnavném poslání jsou sice často vodou na mlýn diskusím a sporům různých skupin environmentalistů, od těch rozumnějších až po ty agresivní až téměř militantní, ale to však ponechme úplně stranou, protože příroda je jistě moudřejší než člověk, a podívejme se přímo do posledního centra pozornosti našeho externího dopisovatele.
To se nacházelo na dohled oblých beskydských hřebenů, jejichž fotogeničnost byla díky smíšeným lesům pokrývající jejich svahy znásobena slušivým barevným převlekem, ovšem i méně atraktivnější a skromnější místa se snažila ze všech sil přilákat pozornost čerstvě podzimními barvami, vůněmi a náladou. K těmto méně atraktivním místům můžeme přiřadit i menší nenápadný les, pro někoho možná větší lesík, rozkládající se mezi městy Havířovem a Frýdkem-Místkem. Ten se stal dějištěm dalšího OB závodu MSK žebříčku, přičemž centrem tohoto nedělního orientačního povyražení měla tu čest být obec Václavovice, nacházejíce se na jeho severním okraji. Ta poskytla jako zázemí pro závodníky tribunu a šatny místního fotbalového hřiště, na jehož kvalitní trávník přítomní sportovci podle pokynů pořadatelů ukázněně nešlapali.
Na obloze právě probíhala přehlídka nadýchaných šedočerných mraků, které chvílemi shovívavě dávaly prostor i nízkému podzimnímu slunci, jež se ještě snažilo do toho pořádně opřít a po nočním ochlazení krajinu trochu prohřát, když první závodníci vyráželi k lesu, kde na ně čekaly připravené krátké tratě. Lesy v nížinných oblastech poblíž industriálních aglomerací bývají obvykle takové všelijaké a na první pohled se ani tento nejevil jinak. Stavitel tratí však maximálně využil jeho lepších stránek, a protože se nemohl vyhnout lehce bažinatému a vším možným zarostlému pásu kolem meandrujícího potoka, který protékal od jihu k severu napříč celou mapou, snažil se tratě postavit alespoň tak, aby se nepříjemnými úseky dalo průběžnějšími či průchodnějšími koridory slušně proplést. Takže to v konečném součtu nebylo ani zdaleka tak zabušené a nepříjemné, jak to na první pohled mohlo vypadat. Závodníci se samozřejmě těžko mohli vyhnout tomu, aby občas nešlápli do hlubšího bahna, naštěstí ne do toho mravního.
Dorazivší členové oddílu OOP tentokrát nezaznamenali ve výsledkových listinách tolik předních umístění, jako když se na startu objeví hlavní sběratelé těchto ocenění, Tanda a Va Ociánová, ale i bez nich bylo možno nějaká dílčí pozitiva zaznamenat. Sestry Dina D12 a Tella D14 v lese střídaly úspěšnější okamžiky s těmi méně úspěšnými, které se však více promítly do jejích výsledných pořadí (5/6, resp. 6/9). Obdobně si vedla i Ela v D16, která si bloudění na trati užila ze všech členů oddílu asi nejvíce (11/12). V D35 měl oddíl dvojí zastoupení, Etra i Anka potřebovaly na svou trať téměř shodný čas, který je zařadil zhruba do středu výsledkové listiny jejich kategorie. Va Rabicová si pravděpodobně taky užila pár horších okamžiků, trať byla pro ni mapově možná dost obtížná a výsledkovou listinu své kategorie D55 uzavírala. Ída Ájková ve věkově nejvyšší, ale početně málo obsazené dámské kategorii D65, vybojovala uspokojivé umístění 2/3. V mužských kategoriích se na trati H35 objevil v poslední době víceméně sporadický účastník OB závodů Artin Etrášek, který svůj závod mohl slavnostně prohlásit za derniéru v dané kategorii, neboť v následující sezoně postupuje do věkově vyšší. Na trati se mapově nijak neztrácel, ale pomalejší běh ho zařadil na výslednou pozici 9/11. V H65 došlo k souboji Irky s Ilošem s téměř remízovým vyústěním, protože se jejich výsledný čas lišil o necelou minutu (6/11 resp. 4/11). Oba si byli vědomi nějakých těch chybek, ale naštěstí to nic tragického nebylo. V H75 příjemně překvapil Řeťa, a to nejen svým umístěním 3/6, ale především kvalitním výkonem, protože doběhl téměř na dohled legendám této kategorie, Ldovi Lachovi a Irkovi Ikorovi. Byl to pro něj určitě pěkný závod a je zřejmé, že si na vrchol podzimní sezony, prestižní závod na oddílovém soustředění u Jeseníku, dobře načasoval formu. V HDR jsme zaznamenali na startu tři oddílové naděje, když dvojici bratrských hádéérek Amíka a Axíka doplnil Onzík Etrášek. A v této silné sestavě, pod dohledem šéfky oddílu, která dala tentokrát přednost mentorské práci a koučování před vlastním závodem, doběhli společně a radostně do cíle, uspokojeni posléze sladkou odměnou za vynaložené úsilí.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu Smoke Signals
Nevada, USA