Jeszcze Polska nie zginęła …, aneb Vogule orientację w Górach Sowich, aneb Dzień dobry cztery razy
Čtyři dny s nejmilejší sektou na světě. Orienťácká bublina je tak rozkošně rázovitá a vzhledem k tomu, že zasahuje značnou část příbuzenstva i vzpomínky na dětství, byly prázdninové vícedenní závody v polských Sovích horách jasnou volbou.
A v čem ona “příslušnost” k orienťáku spočívá?
Kromě specifického dres-kódu zahrnujícího oddílový overal /ten nemám/, patří k vyznavačství i naprostá láska k pohybu v terénu, neprůchozímu obzvlášť. Trendy fetiše typu boty/buzoly/bezkontaktní čipy teď vynechám…
Takže orienťáci jsou lidi ve věkovém rozmezí 0-99 let, kteří se za každého počasí vydají na trať, kterou jim jiní orienťáci (pořadatelé závodu) záludně vymyslí a zakreslí do mapy. Tam se úplně zrubou v hustnících, brodí bažinami, padají ze skal, rochní se v borůvčí, a hledají u toho kontroly. Přičemž se mezi tím vším úměrně fyzičce pohybují během (jako že běží) či pomaleji.
Ano, stane se vám, že i když máte natrénováno, stařenka v dresu “Sverige” vás přesnou prací s mapou opět dostihne, ačkoliv jste jí už dvakrát utekli, a následně se ztratili.
Každý postup na další kontrolu je novým dobrodružstvím a novou šancí, ať točíte kolečkem buzoly nebo ne. Z lesa se ozývají mezinárodní polské i české nadávky, kterým nejde nerozumět. Občas se s hrůzou přistihnu, že vycházejí i z mého hrdla. A to jsem se zpočátku i styděla zeptat, “ktory punkt pan szuka?”
Po závodě spolu všichni – mężczyźni, kobiety i dzieci – probírají postupy, kudy to šli nebo kudy by to šli, kdyby nezakufrovali (to je prosím, pro nezasvěcené, pojem pro bloudění), a pak svorně nadávají na stavitele tratí, jak to bylo svinsky těžké, moc schované, lstivé, hnusné, neodpovídající… nebo zkrátka že neseděla mapa. “To snad mapovali ne z dronu, ale ze satelitu!”
Každopádně si večer přemáchnou své dresy a podkolenky, vytáhnou klíšťata a druhý den jsou na startu se stejnou vervou zas. S modřinami, puchýři i namoženými svaly. V dešti a s odhodlaným úsměvem… Pro mě to jsou sportovci s velkým S. Srdcaři.
Moooc díky za Sudety cup – bardzo ładny letní event v příhraničních horách – na dohled Sněžce i Sněžníku. Odvážím si bolavá lýtka i vysmátou bránici a dědův nový přírůstek do běhací hantýrky (“místo ku*va budu používat cholera!”).
Zapsala kobieta orwana
