Zábřežská vrchovina o rok později a trochu jinak
Severní část Zábřežské vrchoviny, oddělená od své jižní části sahající až k Hané údolím Moravské Sázavy, byla dějištěm jarního dvojzávodu ŽB zhruba před rokem. Závod proběhl nedaleko městečka Hoštejn, známého uživatelům železnice na trati za severní Moravy směrem na Prahu, a členové oddílu OOP, kteří se závodů zúčastnili, nebyli příliš nadšeni nadmíru svažitým terénem ani stavbou některých úseků tratí, i když to možná v tamních podmínkách ani líp nešlo. Proto odjížděli na letošní dvou oblastní závod ŽC (HA, MSK) s mírnou nedůvěrou, zda jejich očekávané orienťácké požitky nebudou opět spadat do kategorie méně příjemných. Prostor závodu totiž navazoval na ten loňský, centrum ale bylo tentokrát o něco severněji, a to v obci Strážná, ležící ve výšce 650 m.n.m na obnažené části hřebene vrchoviny. Z dřívějšího názvu obce – Šumvald (německy Schonwald) je zřejmé, že obec založili němečtí kolonisté v místech, kde býval pěkný les. A na ten se samozřejmě těšili i účastníci letošního závodu.
Výprava OOP se stejně jako minulý víkend vešla do jednoho automobilu, jehož navigátor Tanda trochu zakufroval hned ve Vítkově, kde nabírali doyena oddílu Irku Osana. Naštěstí se Tanda svým spolujezdcům rehabilitoval hladkým dojezdem na shromaždiště, a jak se později ukázalo, Vítkov bylo jeho jediné zaváhání tohoto dne.
Ti, kteří od závodu moc neočekávali, byli pravděpodobně příjemně překvapení, že si pobyt v lese docela užili. Ne že by tam nebyly úseky po těžbě s množstvím větví, překážejících při běhu, ale celkový dojem nebyl nijak špatný. Tak pěkný les jako ve vrcholném středověku už tam sice už určitě není, ale závodníci se nemuseli prodírat širokými hustníky či šplhat zabušenými roklemi, tedy alespoň u tratí starších veteránů, které jsme si stihli obhlédnout.
Oopáci obsadili obě nejstarší veteránské kategorie po dvou závodnících, kteří do závodu vstupovali s rozdílnými ambicemi. V H75 potvrdil Tanda jasně roli favorita, vedl téměř celý závod, nechyboval a bezpečně zvítězil. Osan, který toho letos moc nenaběhal a žádné plané naděje si určitě nedělal, začal taky mimořádně dobře, ale po sérii větších chyb se v konečném zúčtování objevil až na chvostu doběhnuvších své kategorie. V H65 šel Lin do boje s tím, že dokončení závodu bude pro něj vítězstvím. Jeho chatrná respirační a stejně tak i kardiovaskulární soustava však úklady tratě nezvládly a oběhnutí všech kontrol se ukázalo být nad jeho současné síly. A Iloš, škoda mluvit, ten svůj závod vyloženě po*ral. A to nejen fakticky, což se mu přihodilo mezi druhou a třetí kontrolou, kdy musel v hustším porostu zadřepnout, protože si dal neuváženě před závodem kafe (i když ví, jak to na něj působí), ale i obrazně. Když doběhl na sběrku a orazil ji, nemohl si zaboha vzpomenout, jestli byl na i předcházející kontrole. Vyhodnotil si to tak, že ji asi minul, a když se k ní z opačného směru vrátil, nebylo mu to místo vůbec povědomé, takže byl přesvědčený, že udělal dobře. Po vyčtení čipu byl ale velmi překvapen, že měl úsek předsběrka – sběrka oraženou dvakrát po sobě. Tato kratochvíle ho stála 4 minuty, které ho odsunuly z průběžného třetího místa na páté. Asi si na postupu chvilku zdřímnul, jinak se to vysvětlit nedá. Ale když může dřímat Donald Trump při pietní ceremonii k 11. září, proč by si někdo nemohl zdřímnout i při orientačním závodě, zvlášť když vykazuje obdobné známky stařecké sešlosti jako americký prezident.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu Smoke Signals
Nevada, USA