Starci nikoli na chmelu aneb pekelné vedro na valašských kotárech
Na horkou půdu kopcovitého Valašska se mladším členům oddílu OOP tentokrát asi moc nechtělo. Pátrat po příčinách by nemělo smysl, protože objektivních důvodů by se našel určitě přehršel – očekávané mimořádně horké počasí, konec školního roku, neatraktivní terén, práce na zahrádkách a mnohé další. Sportovní prezentace oddílu OOP na společných závodech oblastí VA a MSK proto zbyla jen na čtveřici starců a dvou „starších dorostenkách“ z kategorií 65 a výše. Ti si po příjezdu na shromaždiště v Zašové, situované na sympatickém veřejném prostranství v centu obce, ale už v ranním dopoledni pořádně rozpáleném, našli stinné místo, což bylo k přežití dne nezbytně nutné. Pořadatelský oddíl měl pro dorazivší účastníky připravený dvojzávod s obvyklým programem, dopoledním sprintem a odpolední krátkou tratí.
Na start spritového závodu to nebylo daleko, neboť se nacházel téměř u shromaždiště. První polovina tratí se odbývala v obci, kde to bylo docela vtipně postavené a nemálo závodníků se nechalo nachytat do připravených pastí, a pokračovala pak ve druhé části obávanou motokrosovou vložkou. Motokrosový areál se vyznačuje prudkými výstupy a nebezpečnými seběhy, které u závodníků s nižší kubaturou plic, špatně utěsněným srdečním válcem nebo nedostatečně seřízeným mozkovým karburátorem zapříčiňovaly zahlcování a přehřívání systému, z čehož pramenilo hodně chyb, vesměs z kategorie těžko nepochopitelných. Několik závodníků se na prudkých svazích neudrželo a sjelo dolů rychleji, než sami chtěli, naštěstí naražené zadky, odřeniny a zhmožděniny zůstaly bez vážnějších následků.
U skupinky starších veteránů OOP nám před prvním závodem nemohl uniknout jakýsi podprahový pocit mírného předzávodního optimismu, a to hlavně u těch, kteří o minulém víkendu poměrně slušně zaběhli dva závody béček u Luhačovic. Předčasný optimismus však nebyl vůbec na místě, výsledky sprintu se v globále jevily spíše jako tristní. Obě dámy, Ída a Va, si to rozdaly v D65, ale na své soupeřky příliš nestačily a výsledkovou listinu uzavíraly. Zatímco Va šla rovnoměrně a s několika drobnými nepřesnostmi doběhla 6/7, zkušenější Ída se pohybovala celý závod na špici, ovšem na motokrosové předsběrce ji štěstí zcela opustilo a z jasně druhého místa se propadla až na dno své kategorie (7/7). Po závodě vyrazila domů, dílem z rozčarování po fatální chybě, dílem pro svou obvyklou prchlivost a taky hlavně proto, že se na odpolední závod omylem nepřihlásila. Další oddílový souboj se odehrál v H75, kde dlouhodobě panuje velmi prestižní prostředí, ve kterém Tanda, jeden z favoritů, chtěl samozřejmě jako vždy uspět. Před závodem meditoval na téma, že se snaží chodit především podle sebe a nenechává se ovlivňovat okolím. Toto předsevzetí se mu však už po třetí kontrole zcela vypařilo z hlavy, nechal se stáhnout Ldou Lachem do nastražených osidel, a i když má pověst závodníka, který se jen tak nevzdává, pod tíhou velké ztráty na závod rezignoval. A
protože těch disků bylo v kategorii H75 více, byla to voda na Řeťův mlýn, který mu umlel lichotivé čtvrté místo. Kapitolou samou pro sebe bylo působení Iloše v H65. Aby neudělal zbytečnou chybu, začal opatrně, ale z mezičasů po závodě zjistil, že jeho taktika byla přespříliš opatrnická a váhavá, protože do motokrosového areálu vbíhal až na sedmém místě. Tam ale teprve začalo jeho martyrium. Nebyl schopen najít úvodní motokrosovou kontrolu, a přestože rychle nalezl tyčku se správným lístečkem, dotyčný lampion nebyl schopen dohledat. Dověděl se, že stavitel trati podle místního folkloru rád umísťuje lístečky na jiná místa, než mají stát lampiony, což bylo docela překvapivé zjištění, navíc okolí oné kontroly mu s mapou moc nekorespondovalo. Možná v tom hledal větší složitost, než si situace zasluhovala, nicméně pár minut tam svým zmatkováním ztratil. Po absolvování kontrol v horní části trati se mu při seběhu motokrosovým areálem v hlavě měřítko mapy 1:4000 nepochopitelně transformovalo na 1:10000, následkem čehož proběhl bez zájmu poblíž svých dvou kontrol, které očekával podstatně níže. Musel se pak vracet asi 150 m nahoru a při druhém seběhovém kole jednu z kontrol znovu přehlédl, což další komentář určitě nepotřebuje. Své si na trati užil i Ranta v OPEN-M, který se do spleti své trati tak zamotal, že na hodnotu jeho výsledného času nikdo z jeho kategorie zdaleka nedosáhl. Dva disky za jeden závod, to bylo dost i na tak otrlý oddíl jako OOP. Ale naštěstí tu byl ještě odpolední závod, který mohl neblahou reputaci napravit.
Odpoledne toužilo po stínu ještě více než dopoledne, vedro se měnilo v ještě větší vedro a teplotní rekordy padaly všude jak na běžícím pásu. Závodníci, každý svým způsobem, se snažili popolední přestávku využít k odpočinku a před třetí hodinou se začali postupně šourat do horní části obce na start krátké trati. Mezi nimi samozřejmě taky o jednoho člena oslabený tým oopáckých starců, z nichž minimálně Tanda a Iloš přemýšleli o satisfakci za svůj dopolední kolaps. Pojďme se tedy podívat na to, jak se jim to podařilo.
Nemůžeme se hned na začátku vyhnout konstatování, že les to nebyl, až na občasné úseky slušně běhatelného terénu, nijak zvlášť pěkný, a taky výběr umístění některých kontrol nebyl, podle našeho názoru i názorů některých zkušených závodníků, příliš šťastný. Zajímavé pro závodníky OOP bylo, že díky společné trati H75 a D65 mohl být vyhlášen oddílový genderový souboj Tandy a Řeti s Vou. Z tohoto střetu pak vyšel jako absolutní vítěz Tanda, jenž svůj odpolední reparát dotáhl k naprosté dokonalosti. Nejenže doběhnutím kolegyně Vy ji mentálně natolik rozhodil, že zapomněla píchnout kontrolu, u které se seběhli, čímž ji vyřadil z oddílového klání, ale svým mimořádným výkonem deklasoval i všechny své soupeře ve své kategorii. Jeho zadostiučinění po zpackaném sprintu bylo impozantní. Po závodě se nemohl dlouho nabažit svého vítězství, a hlavně způsobu, jakým svým rivalům vypálil rybník, kteréžto rčení nemělo v panujícím vražedném vedru daleko k realitě. Řeťa ve společnosti naspeedovaných soupeřů zaběhl svůj standard a ani za umístění 6/7 se stydět nemusel. V H65 se Iloš před startem pravděpodobně chlácholil myšlenkou, že odpoledne to už musí vyjít, ale hned první kontrola ho vyvedla z omylu. Křepce vyrazil na trať po pěšině, která ovšem nebyla ta jeho vyvolená, což zjistil ne úplně záhy a musel se kus vrátit, skoro až k začátku mapování. Začátek „své“ pěšinky nebyl schopen v terénu identifikovat ani na druhý pokus, což se mu podařilo až ve spolupráci se závodníkem z jiné kategorie, který se ocitnul ve stejných problémech. A protože s mapou nebyl stále moc zadobře, tratil hodně i na druhé kontrole, která zjevně patřila do zmíněné kategorie nevhodně umístěných. V inkriminovanou dobu ji hledalo nejméně tucet borců různých kategorií, až byla nalezena tam, kde ji nikdo nečekal. S patnáctiminutovým hendikepem po dvou kontrolách se už nedalo nic dělat, ale zabalit závod si netroufnul – dva disky za jeden den, to by už snad bylo něco na hranici mezi totálním opovržením a exkomunikaci z oddílu. Po doběhu jsme v jeho výrazu postřehli absenci jakéhokoliv nadšení, protože umístění 8/10 mělo k satisfakci za disknutý sprint nedostižně daleko. Připomíná to typickou cimrmanovskou frustrační kompozici, kdy po fázi očekávání následuje fáze zklamání. Námitky ke kvalitě závodu si samozřejmě nechal pro sebe, protože nechtěl být za potížistu a taky po zvoraném závodě na Hanuši, který oddíl nedávno pořádal, by to bylo docela nemístné. Ranta v OPEN-M zvládl odpolední závod lépe než dopolední, i když v umístění si nepolepšil, a tímto konstatováním můžeme přehled jednoho zdaru a povícero nezdarů členů OOP na těchto závodech uzavřít. Je zřejmé, že úspěch Tandy, v současné době běhajícího pod značkou ZLH, si oddíl OOP možná trochu neprávem přivlastňuje, ale jako dlouholetého člena a předsedy oddílu ho stále považuje za svého. A když ne úplně za svého, tak alespoň napůl, tedy něco jako hybridního závodníka ZLH/OOP.
Tímto dvojzávodem považuje náš časopis jarní část sezóny 2026 za uzavřenou a věříme, že se všichni sportující členové OOP postarají, aby na podzim bylo o čem psát.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu Smoke Signals
Nevada, USA