Pod Sviní horou to úplně na sviňu nebylo.
Již podruhé v poslední době zavítali orientační běžci do severomoravských hor. Po závodu ŽA s centrem v obci Přemyslov, který teritoriálně patří do oblasti Hrubého Jeseníku, přišel tentokrát na řadu masiv Králického Sněžníku. Na jehož jižním okraji pod Sviní horou leží malá obec Vojtíškov, kterou bychom mohli s klidným svědomím nazvat dírou. Táhne se po stranách klikaté příjezdové silnice kolmo vzhůru, a touto silnicí, s využitím několika zkratek, se stejným směrem táhli i účastníci závodu ŽB na KT. Parkoviště bylo totiž situováno ve spodní části obce, a jistě si dovedete představit, že výstup na shromaždiště vybudované na louce nad jejím horním koncem, vzdálené cca 1500 m, byl pro mnohé z těch, kteří se tam nenechali či nemohli nechat vyvézt autem, poměrně dosti únavný. Mimořádně vyčerpán a udýchán se na shromaždiště z posledních sil dobelhal i Lin Ecoš a jen litoval, že si na cestu neobul malé boty, které by ho do prudkého kopce aspoň trochu tlačily.
Pořadatelé závodu zodpovědně zajistili, aby shromaždiště bylo dostatečně zásobeno standardním občerstvením, takže bylo kde i čím vyčerpané zásoby energie rychle doplnit. Bylo to určitě zapotřebí, protože ani druhá zahřívací fáze závodu, dlouhá cesta na start s nezanedbatelným převýšením, nebyla pro většinu závodníků příliš k popukání. Musel se totiž obejít celý mapový prostor, protože přímá a pohodlná cesta spojující shromaždiště s cílem vedla jeho středem, a protože ji všechny tratě zákonitě krosily, neměli pořadatelé ani jiné řešení k dispozici. Těžko říci, zda to bylo výživnější než cesta na start ve zmíněném Přemyslově, kde se musela vyjít kolmo nahoru celá sjezdovka, ale nemohli jsme si nepovšimnout, že někteří závodníci hodnotící tuto dvoufázovou předstartovní fyzickou prověrku projevovali náznaky emocí blížící se spíše k nelibosti než k libosti.
Svah Sviní hory se jevil plochý bez výrazných terénních profilů, ale i tak skýtal dostatek až nadbytek terénních útvarů, na kterých se stavitel tratí mohl dostatečně vyřádit, a jak už to na horách většinou bývá, byly to útvary především kamenné. Již na první pohled bylo zjevné, že četné kupky, kupy a srázky, navršené z kamenů všech tvarů a velikostí, byly vytvořené antropogenní činností, tedy tvrdou a usilovnou prací mnoha generací zdejších obyvatel, kteří se snažili zúrodnit nepříliš zemědělsky pohostinnou krajinu a přetvořit ji na louky a pastviny, jež byly zdrojem jejich nesnadné obživy. Žili zde lidé převážně německé národnosti, kteří tu byli pozváni již v raném středověku, aby málo obydlenou krajinu kolonizovali, a jejichž píle se zasloužila o současný ráz dobře spravované krajiny. Dějinné zvraty ji však příliš nepřály. Po válce bylo obyvatelstvo, zatížené kolektivní vinou, z velké části odsunuto, a důsledkem toho můžeme zde na několika místech narazit na kámen, boží muka či podobný relikt opatřený nápisem, že na tom místě stávala již zaniklá obec. V blízkém okolí Vojtíškova jsou takto zmiňovány například bývalé obce Cibulka či Krondörfl.
Velkou část závodního prostoru tedy tvořil těžký horský svažitý terén s kamenitým a klackovitým podkladem, na kterém si rychlostní typy moc radosti neužili. To si pak mohli vynahradit až v luční části mapy, kde se však ve vysoké trávě, jak se dalo taky očekávat, brzy vytvořily vydupané pěšiny a často jen stačilo vybrat si pro svůj postup tu správnou. Třeba ovšem dodat, že úplně triviální to zase nebylo, i tady bylo možno při dohledávce zaváhat.
Závěrečná pasáž v křovinami zarostlém bažinatém úseku přinutila dělat chybky i zkušené závodníky a připravila nejednomu nešťastníkovi nepříjemnou bahenní koupel. Třeba Irka Yšavý, ten zapadl do bažiny téměř až po pás. Naštěstí se mu s vypětím všech sil podařilo ze zrádné bažiny vyprostit, takže vše nakonec dopadlo podstatně lépe, než v dramatické scéně z filmu Král Šumavy. Pohled na ruku s čipem na prstě, osaměle trčící z bažiny, by mohli otrlé sběrače kontrol pořádně vyděsit.
Většina členů OOP, kteří se závodu zúčastnili v potěšujícím počtu, sem přijela užít si závodu po svém, aniž by si dělala velké ambice na přední umístění. O těch mohla přemýšlet snad jen Va Ociánová, která ale ke své nelibosti zjistila, že je přihlášena do žebříčku C a nikoli do B, jak měla v úmyslu. Nepodařilo se nám vypátrat, zda se to stalo omylem či nedopatřením, nicméně její vítězství v D55C bylo očekávané, a jsme si téměř jisti, že by své soupeřky předčila, i kdyby byla pozornější a podařilo se jí přihlásit se správně do závodu ŽB. Se svým výsledkem byla spokojená a příjemně překvapená i Va Rabicová, neboť se jí podařilo být v cíli před velmi zkušenou Oniku Rejčíkovou. V D40B obě holky, Etra i Anka, doběhly těsně za sebou a umístily se ve druhé polovině výsledkové listiny. Sestry Udečkovy svůj závod HD10 a D12C zvládly bez problémů, pouze Ela v D14C měla výčet mezičasů poněkud děravý. Malý Enjamin si odvážně vyzkoušel kategorii H10C, která je na něj asi ještě trochu náročná, ale důležité bylo, že byl trpělivý a do cíle dorazil s plným čipem. Brácha Amuel v H14C doběhl svůj závod celkem obstojně na místě 6/18. Ve veteránech byl poměrně úspěšný Irka, který v H65B doběhl 3/6, když o druhé místo přišel v závěru trati jen díky zmíněné bahenní prekérce. Vyčerpaný Lin v H55C si splnil svůj výkonnostní cíl nebýt poslední, i když podle závěrečného mezičasu je zřejmé, že ze sběrky do cíle musel jít snad po čtyřech. Udržet předposlední příčku se ale nepodařilo Řeťovi, i když nutno říci, že se mu v jeho kategorii H70B sešli samí zdatní soupeři. K zajímavému oddílovému souboji došlo v kategorii P mezi chodcem Ilošem a sporadickým běžcem Adkem, jejichž cílový čas se lišil pouze o 3 sekundy. Iloše však více než tato skutečnost a fakt, že jejich umístění se blížilo více středu než závěru výsledkové listiny, potěšilo to, že z lesa přišel, i přes opatrnou chůzi, se škrábancem na paži, jenž mu připomněl doby, kdy ještě mohl běhat a závodit naplno.
Závěrem nelze opominout pozitiva tohoto závodu, k nimž patřil poměrně zajímavý, i když těžký terén, náročné postupy a dohledávky v oblastech s velkým výskytem kupek, pěkné shromaždiště a optimální počasí.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu SmokeSignals
Nevada, USA