Cvilínská vzpomínka na Íru
Den vzniku samostatného československého státu lze oslavit různými způsoby. V případě, že padne na sobotu a patříte do komunity orientačních běžců, může být jedním z těchto způsobů i účast na závodě OB. Ti, co se přihlásili na poslední letošní závod OŽ MSK takto přímo asi neuvažovali, ale absolvováním závodu v lesích v okolí starého dobrého Cvilína si tento den určité zpříjemnili.
Kopec nad Krnovem zvaný Cvilín je nepřehlédnutelnou turistickou destinací, kde se v těsné blízkosti nacházejí hned tři významná místa –zdaleka viditelný barokní poutní kostel, pouze z některých směrů viditelná cvilínská rozhledna a v lesním porostu spíše schovaná zřícenina hradu Šelenburk. Tento objekt se však jako jediný z nich se dostal i na stejnojmennou, po mnoha letech aktualizovanou mapu. Ta zahrnuje relativně menší prostor, než měla mapa původní, a protože se jednalo o klasický závod, neměl stavitel tratí logicky jinou možnost, než vést dlouhé postupy z jednoho kraje mapy na okraj opačný.Průběžnost terénu byla velmi variabilní, oscilovala od přívětivého a téměř čistého lesa až po oblasti nepříjemně zabušené podrostem, spadlými větvemi nebo kombinací obého. Zajímavosti prostoru dodala na některých úsecích jeho členitost.
Déletrvající teplé a suché počasí předchozích týdnů bylo den před závodem přerušeno celodenním lijákem, ale pořadatelům se naštěstí podařilo vyjednat ještě alespoň jeden polojasný den, byť s nepříjemným větrem, který závodníky provětrával podstatně více na otevřeném shromaždišti dole ve městě než při závodě v lese.
Ani zmíněné poutní místo nepřilákalo z oddílu OOP více než sedmičku původně přihlášených, ze které se na poslední chvíli stala osmička, protože se na startu na poslední chvíli, jak to má ostatně ve zvyku, objevila i Ana Inčíková, toho času již krnovská rezidentka. Oddílovou mládež jsme bohužel už delší dobu na závodech nespatřili, pravděpodobně v žebříčku jejich zájmů klesá orientační běh stále níže a je snadno předstihován jinými „důležitějšími“ či v danou chvíli zajímavějšími aktivitami. Účast OOP alespoň trochu zachránila dolnolhotská sekce, která se v Krnově ukázala překvapivě v plném počtu i se „ztracenou dcerou“ Lizabeth. Obě Vidrnochovic děvčata se však závodu účastnila tak trochu inkognito, protože na shromaždišti nebyly po celou dobu k zahlédnutí.
Předvedené výkony oopáků se nijak významně nelišily od jejich obvyklého standardu. Anka, Lizabeth i Ela strávily v lese kolem 80 minut a figurovaly ve spodních částech výsledkových listin svých kategorií D35, D21 a D14. Obdobně se činila i Ana Inčíková v D55, která po delší pauze střídala na trati dobré postupy s horšími. Irka v H55 po závodě spokojeností příliš nehýřil. Chybu sice udělal jenom jednu, ale jak jsme si všimli, působí již delší dobu dost vybitě a stále se nemůže dostat do fyzické pohody. Po závodě si postěžoval, že momentálně nemá žádného partnera na výběhy a běhat samotnýho ho již moc nebaví. Snad mu zimní přestávka pomůže trochu se srovnat.V kategorii zombie (H70) měl oddíl OOP opět nejpočetnější zastoupení, tentokrát dokonce zkompletoval celé kvarteto, neboť po delší době se na závodě objevil i Irka Osek. Neběžel špatně, ale opět musel někde šlápnout na bludný kořen, následkem čehož si mohl ověřit kvalitu mapování i v úsecích závodního prostoru, kam stavitel tratě neměl v úmyslu zombíky pustit. I přes desetiminutovku, kterou blouděním strávil,doběhl o jedno místo před Řeťou, který se už jistě těší na doléčení všech svých bolístek. Podobný úlet, jako předvedl Osek, se podařil i juniorovi v této kategorii, Ilošovi. Ten si přidal navíc sice jen 5 minut, ale průnik bývalou pískovnou využitou později jako městskou skládku, zarostlou do výšky pasu těžko prostupnou vegetací skrývající velmi nerovný podklad, si bude určitě dlouho pamatovat. Nakonec mu to vyšlo na 3/11 místo, když čtvrtý z oddílového kvarteta, Tanda, doběhl o pozici za ním.Ten však, na rozdíl od svých kolegů, běžel celý závod rovnoměrně a bez výkyvů, a radostnou odměnou mu bylo především to, že ve výsledkové listině figuroval před Ldou Lachem, což zase tak často nebývá.
Tento závod, jak uvádíme v titulku, byl věnován nejen sportovnímu zápolení, ale také vzpomínce na dlouholetého aktivního orientačního běžce, který se již bohužel žádného závodu nezúčastní. Lda Ilc,zvaný Íra, díky své bývalé profesi mašinfíry, bonvivánská osobnost známá nejen všem orienťákům, a taky mnoha běžcům a běžkařům. Díky své ambiciózní a až buldočí povaze se mohl chlubit velmi úspěšnou sportovní kariérou, i když možná spojenou i s trochou hořkosti, že to na Ty úplně nejvyšší vysněné mety nedotáhl. Byl ale pověstný i tím, že některé z jeho metod sloužících k dosažení úspěchů, ať už ve sportovních nebo v podnikatelských aktivitách,bylo možno považovat za poněkud kontraverzní. Orienťácké veřejnosti bylo známo, že se již několik let potýkal s vážnou nemocí, navzdory níž stále intenzivně sportoval, přesto jeho náhlý odchod všechny zaskočil. Vzpomínka na Íru byla iniciována výstavou fotografií z jeho sportovního života, instalovanou pořadateli na shromaždišti, z nichž hlavně retro snímky vzbudily nejeden úsměv na tvářích prohlížejících. O její vytvoření se zasloužil především Írův dlouholetý kamarád a sparingpartner Onza Rouzek, který z pozice ředitele prezentoval tento závod jako Nultý ročník Írova memoriálu.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu SmokeSignals
Nevada, USA
