Pod Huštýnem to bylo hustý
Naším komentářem k letošnímu nezvykle brzkému příchodu jara jsme to v minulých Zápiscích asi trochu zakřikli. Stačil totiž necelý týden k tomu, aby se počasí obrátilo o 180 stupňů, jakoby se nám snažilo dokázat unáhlenost našich závěrů. Příčinu tak prudkých zvratů počasí nám podařilo odhalit díky anketě, kterou jsme udělali mezi závodníky kategorie HDR. Většina z dotázaných si myslí, že je nejvyšší čas domluvit dvanácti měsíčkům, aby uvědomili svou zodpovědnost, přestali flámovat, courat se kolem ohně a posadili se každý na své místo.
Destinací dalšího závodu OŽ MSK se stal Huštýnský hřeben, táhnoucí se od Frenštátu k Valašskému Meziříčí jako součást Moravskoslezských Beskyd, závodním prostorem pak jeho severní svah nad obcí Mořkov. Pořadatelé připravili pro závodníky tratě, které byly díky prudce svažitému (převážně v horních partiích) a obtížně průběžnému (v některých místech až sotva průchodnému) terénu, protkanému řadou hlubokých, těžko zdolatelných zářezů a vodotečí v hlubokých erozivních rýhách, docela drsné, a to zvláště pro závodníky vyšších věkových kategorií, kterým už dolní končetiny neslouží jako zamlada. Navíc lesní půda nestačila absorbovat přívaly vodních srážek a bahnitý povrch běh či chůzi ještě více komplikoval. To potvrzují i výsledné časy, respektive průměry na km, které u závodníků letitějších kategorií, bereme-li v úvahu přibližný střed výsledkových listin, převyšují 15 minut na km. A pouze první dva z nejvýkonnější kategorie H21 se průměrem dostali pod 10 minut/km. Z výrazů tváří doběhnuvších závodníků jsme měli dojem, že si závodu příliš neužili a byli rádi, že už to mají za sebou.
Je potěšitelné, že nikdo z 12 přihlášených závodníků OOP se nenechal nepříznivou předpovědí počasí odradit, všichni pod Huštýn dorazili a závod dokončili. Velkou pochvalu zaslouží jeden z nejmladších členů oddílu, čtyřletý Akub Ocián (pokud vám to jméno něco připomíná, tak jste se trefili), z novojičínské větve OOP, který se do lesa velice těšil, protože se v nových gumáčkách mohl, navzdory přísným pohledům otce, s potěšením čvachtat kalužemi a blátem. Ve stejné kategorii HDR závod statečně zvládla i o dva roky starší Íza Udeczková, stejně tak si vedli i její starší bráchové, Enjamin v H10 a Amuel v H14. Zatímco Enjamin se mohl pochlubit diplomem za druhé místo (2/3), Amuel si na úvodních kontrolách asi trochu zadivočil, čímž hodně ztratil a přes svou dravost doběhl až poměrně vzadu. V D14 měla Tella, pro změnu Udečková, největší problém na postupu se sběrky do cíle, ale důvody jejího zdržení se nám vypátrat nepodařilo. Všech pět děcek však prokázalo, že nejsou žádná ořezávátka.
Ani dospělí se zahanbit nenechali a byli v závodě vidět. Nejvíce Va Ociánová, která v D55 bezpečně zvítězila (1/6), vědoma si toho, že se před vnukem a dalšími rodinnými příslušníky musí ukázat v nejlepším světle. Iloš v H65, kterému se těsně před závodem naštěstí podařilo uchlácholit střevní mikroflóru zvýšenými dávkami hořké čokolády, se z důvodu těžkého terénu rozhodl obíhat po cestách úplně vše, co se dalo, i když si byl vědom toho, že to bude časově nevýhodné. Taky to stačilo pouze na třetí místo (3/5). V H75 doběhli jen tři závodníci a Irka Osek byl s druhým místem určitě spokojený. V kategorii P3 se utkali tři oddíloví soupeři, z toho dokonce Arin a Ranta Ramlovi v rodinném duelu. Obvykle to bývá souboj mezi lepším mapováním a horším pohybem v podání Arin a v opačném gardu u Ranty. Horší podmínky na trati hrály tentokrát do not Rantovi, který, jak nám po závodě prozradil, neočekává, že by tento výsledek měl mít negativní vliv na kvalitu jejich manželského soužití. Z oddílového trojsouboje odešla nakonec jako vítězka ta nejzkušenější z nich, Va Rabicová, která doběhla těsně před Rantou.
Všichni oopáci, kteří závod pod Huštýnem absolvovali, se již, náležitě zoceleni, určitě těší na další orientační výzvy.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu Smoke Signals
Nevada, USA