U jízdárny to žádná velká jízda nebyla
Další ze série závodů OŽ MSK pořádal nedaleko F-M tamní oddíl runnařů. Tento poměrně originální název oddílu nás zaujal do té míry, že jsme se rozhodli zamyslet se nad ním hlouběji a pokusit se odhalit jeho původ. Název runnaři může být odvozen jak z anglického slova runner, tedy běžec, tak i ze slova runy, což jsou znaky starogermánského písma. Protože však všechny oddílem vydané dokumenty k závodu byly napsány latinkou, nikoli vytesány do kamene runovým písmem, přikláníme se i my k všeobecně uznávanému názoru, že se oddíl skládá z běžců, nikoli z kameníků zabývajícími se historickými jazyky. Ne, nebojte se, nebudeme se tu tentokrát věnovat lingvistice, to byla jen taková malá vsuvka inspirovaná neobvyklým názvem klubu OB. Jako vždy nás především zajímá, jak to tam vypadalo a jak se závodníkům v lese dařilo.
Teritoriem závodu byl kopec Štandl, nacházející se na dohled od okresního souměstí F-M, oddělen od něho nově zbudovanou dálnicí. Není to ale jen tak ledajaký kopec, naopak, je opředen mýty a legendami pocházejícími z raného středověku, jejichž hlavní postavou je mocný hunský náčelník a vojevůdce Atilla, známý též pod nepříliš mírumilovnou přezdívkou Bič Boží, který nám tady tehdy nadělal pěknou paseku. Právě kopec Štandl má být údajně jedním z míst jeho posledního odpočinku, a nejen to, dokonce i místem skrývající poklad nedozírné ceny včetně pověstného Attilova meče. Po nájezdnících z mongolských stepí, kteří téměř jedno století terorizovali celou střední i západní Evropu, již nezůstala pod Štandlem ani sebemenší stopa, takže závodníci všech věků a pohlaví se mohli směle a odvážně vydat do lesa.
Po výpadku dobrého počasí, který poznamenal minulý závod, se již všichni těšili na optimální běžecké podmínky, tedy sluníčko a příjemně mírnou teplotu, jak nám předpověď počasí konečně slibovala. Sliby tentokrát nebyly chyby, což přilákalo na start mimo jiné i neobvyklý počet závodníků z oddílu OOP, který se vyšplhal až na číslo 17. Tuto skutečnost musela jeho šéfka určitě alespoň v duchu ocenit, protože skupina oopáků netvořila na shromaždišti obvyklý malý hlouček, ale větší formaci mající blízko ke shluku. Ze všech závodníků vyzařovala pohoda a optimismus, zvláště z té nejmladší, zatím důvěřivé a zkušenostmi nezkažené generace.
Ač dominantu závodního prostoru tvořil zmíněný kopec, pořadatele dovedně vyvedli závodníky postupným nenápadným stoupání až na jeho temeno, takže si nikdo nemohl naříkat na velké převýšení. Terén však na závodníky vycenil zuby jiným způsobem. Hustý pichlavý podrost, těžko prostupné houštiny, spadlé stromy, nařezané proutí a další podlosti mučily na mnoha úsecích tratí těla i mysl závodníků. Oddílové opory OOP v tomto prostředí překvapivě zklamaly, ale naopak růžky vystrčili ze zálohy jiní.
Ty růžky patřily především členům Udeczkovic rodiny. Neumíme si to vysvětlit jinak, než tím, že nečekaná přítomnost mamky Udeczkové vyburcovala ostatní k mimořádným výkonům. Enjamin ovládl kategorii H10C, i když měl pouze jediného soupeře, Lizabeta úspěšně absolvovala trať HDR, kde za R byla právě mamka, které se cestou muselo vysvětlovat, jak to při OB závodech vlastně chodí. No a taťka Adek exceloval druhým místem v kategorii P. Další benjamínek startující v HDR, malý Ubík, byl po závodě taky spokojený, jen mu vadilo, že v lese na rozdíl od minula bylo málo bláta. Z mládeže nám ještě zbývá zastavit se u Ely a Telly. Prvně jmenovaná sice ve dvojboji ve své kategorii D16 podlehla, ale žádné velké problémy na trati neměla. Ty byly možno vysledovat u Telly, které se úvod závodu D14 moc nepodařil a líp než na umístění 8/11 to už zachránit nestačila. Anka zaběhla s drobnými chybkami docela slušně v kategorii D35, která je o stupeň mladší, než ve které by mohla ve svém věku startovat a skončila 5/8. Andě se v D45 nepovedla první kontrola a pak i několik dalších, ale důležité je, že závod dokončila. Oddílové želízko v ohni v rukou Vy Ociánové pálilo jen do předposlední kontroly, kde vyhaslo při tříminutové chybě, která ji z prvního místa srazila až na pro ni neobvyklou bramborovou pozici. U Vy Rabicové odhalilo vyčitací zařízení nějaké nedostatky ve správném značení kontrol, což ji zařadilo na konec výsledkové listiny s cejchem disk. Aby jí to nebylo líto, i Břeťu v tomto závodě postihl stejný osud, takže si doma nebudou muset nic vyčítat. Tím jsme se dostali k mužským kategoriím, kde v H55 ani Irka Yšavý (7/12) a ani Lin (12/12) na špici nestačili. To platí i pro Iloše v H65, kterému tento závod vůbec nechutnal. Zvláště dva po sobě jdoucí postupy v totálně zabušeném lese ho mimořádně zdeptaly. Mohl si za to hodně sám, protože změnil původně plánovaný postup a podcenil tři těsně k sobě se vinoucí vrstevnice, které v kombinaci s hustě zeleným šrafováním měly u něj zapnout varovné kontrolky a spustit alarm. Nestalo se, následkem čehož se musel vydrápat prudkým svahem systémem tři metry nahoru a dva po břiše dolů, což by u nezúčastněného pozorovatele určitě působilo velice komicky. Naštěstí tam žádný takový nebyl, pouze stejně trápící se závodníci. Je jisté, že kdyby ho přitom viděl jeho ortoped, okamžitě by ho vyškrtl ze seznamu svých pacientů. Když se pak Iloš konečně dostal nahoru, zjistil, že to tam vypadá úplně jinak, než si představoval. Naštěstí se tam v roli spasitele objevil za ním startujícímu strážce oblastních map, který ho bezpečně vyvedl z míst, jež by mohla s úspěchem konkurovat okolí vchodu do zámku, ve kterém spala Šípková Růženka. Ztráta pěti minut znamenala i ztrátu celého závodu, v němž doklusal na nelichotivém 5/9. Lepším způsobem si svou trať určitě užil Irka Osek, který se pravděpodobně, jakoby polit živou vodu na oslavách svého jubilea, dostává do dobré formy. V H75 se celou trat přetahoval s Tandou Ovotným o třetí pozici a ač nakonec doběhl těsně za ním, nevedl si vůbec špatně.
Náš redakční názor na tento závod byl získaný sledováním závodníků OOP a považujte jej proto za čistě subjektivní. Reakce závodníků jiných oddílů byly vesměs pozitivní.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu Smoke Signals
Nevada, USA