Zápisky Joe Cafourka (111)

Opožděný závod ve Staré Vsi, dříve zvané Alterdorf

Původní zářijový termín tohoto závodu sice uplaval s velkou vodou, ale houževnatý pořadatelský oddíl OOL s ještě houževnatějším šéfem Rkem se pořadatelství nechtěl vzdát a podařilo se mu pro závodníky oblastí HAN i MSK najít vhodný náhradní termín. Vhodnost se týkala nejen onoho termínu, ale jak se ukázalo, taky počasí, které původně stanovený termín doslova spláchlo. Podzim se sice v těchto dnech již definitivně chopil otěží, ale díky relativně teplému a slunečnému počasí tereziánského léta byly klimatické podmínky pro účastníky závodu poměrně velmi příznivé. Vítr sice vytrvale čechral vlasy, tedy pokud je jedinci měli k dispozici, ale tlaková výše zrána rozpustila mlžný opar, odhalila okolní kopce a umožnila slunci postupně prohřívat nocí prochladlé údolí.

Jako shromaždiště v místě konání závodu, Staré Vsi, známém a oblíbeném to východišti turistických a běžkařských tras na Rýmařovsku, posloužil stejně jako při minulém závodě před pár lety zkulturněný obecní kulturní dům, kde se místní chodí po práci kultivovat, a který, ač stojí přímo na malé strouze, nenesl již žádné známky nedávného souboje civilizace s divokou vodou. Cestou z parkoviště na shromaždiště si všichni závodníci mohli povšimnout, že plot penzionu František, vytvořený stylově ze starých lyží, je zarostlý bujnou vegetací, která dokumentuje tu smutnou skutečnost, že mezi orienťáky už zhruba dva roky chybí jejich kolega a neochvějný kamarád každého, s kým se setkal, Ranta Lbert, což je velká škoda. Kolovaly o něm spousty neuvěřitelných historek a nikdy nezkazil žádnou legraci, zvláště pak tu, kterou si z něj s oblibou dělali jeho kamarádi, protože ho pro jeho čistou a dobromyslnou duši měli rádi.

Ani členové oddílu OOP nepohrdli jednou z posledních letošních možností si zazávodit a aktivně si okysličit svůj kardiovaskulární systém ostrým horským vzduchem. Po včasném příjezdu do místa konání se uvelebili v přichystaném kulturním domě, starší ročníky se pečlivě připravovaly na výkon s podporou kafíčka a opticky neodolatelných produktů přičinlivosti členek pořadatelského oddílu, ti mladší se více zabývali sledováním ladných tvarů svých mobilů.

Popisy kontrol prozradily, že při tomto závodě dojde nečekaně k oddílovému minisouboji v kategoriích D55 vs. H65, jež měly stejnou trať.  Jak se však ukázalo, mělo to k souboji hodně daleko, dalo by se to spíš nazvat pohrávání si kočky s myší. K tomu, kdo byl kočkou a kdo myší, netřeba mít zvlášť bystrý úsudek, ale to si necháme na konec a s naším subjektivním hodnocením začneme od nejmladších.

Lizabeth s podporou zdánlivé rodinné autority si s tratí HDR poradila bez problémů a cestou si nejednou stihla i zapózovat. Výkon jejího staršího bratra Amuela v H14 si tentokrát říká o to, abychom mu věnovali více pozornosti. Ten se s tím jako obvykle vůbec nemazlil a vyrazil na trať jako neřízená střela. Jeho stíhačka ze 17. pozice, kterou zaujímal po druhé kontrole, na závěrečné páté místo, si zaslouží pochvalné uznání a za zmínku stojí i jeho závěrečný mezičas ze sběrky do cíle, kde byl jen o sekundu pomalejší než nejlepší H21. To v sobě skrývá velký potenciál! Až se naučí pomazlit se s úvodem závodu, mohou jít jeho výkony a výsledky strmě nahoru.

Ela v D16 absolvovala závod svým obvyklým rozvážným stylem a její umístění 5/5 bylo zapříčiněno hlavně tím, že na rozdíl od svých soupeřek strávila nalézáním těžších kontrol nejvíce času. Chvályhodný výkon předvedla Ana v D35. Závod zvládla velmi dobře, v jeho průběhu neudělala žádnou zjevnou chybu, což se jí tak často nestává, a se svým umístěním 7/17 byla určitě spokojena. Naopak v D45 si Anda z tratě těžkou hlavu nedělala. Využila blízkosti první a deváté kontroly, dala si tam výhybku a oběhla jen druhou polovinu tratě, což ji pravděpodobně dostatečně uspokojilo. V H55 stále žíznivý Irka předvedl to, na co v současnosti má. Na těžké trati udělal jen jednu větší chybu a jeho umístění 15/20 lze považovat za standardní. Ohůlkovaný prestižák Tanda v H75 dorazil do cíle 7/10 na dohled svých ne až tak hendikepovaných soupeřů, takže jediná větší chyba, bez které by se posunul před ně, ho musela hodně mrzet. Do „péček“ ze své kategorie tentokrát unikl pouze Lin a asi si závodu svým způsobem užil, protože ji absolvoval docela rychle.

Jak jsme se výše zmínili, Va Ociánová D55 a Iloš H65 měli stejnou trať, avšak podali na ní diametrálně rozdílné výkony. Va se prezentovala opět výkonem virtuózním, na který se tak dokonale koncentrovala, že zapomněla i na své bolavé koleno, a pouze menší velikost prsou oproti vítězce ji těsně odsunula na 2. místo. Pokud se z nějakého důvodu na postupech odchýlila od ideálu, rychle směr dokázala korigovat a v obtížných bažinatých úsecích se vždy zkušeně domapovala ke své kontrole. Hůře se nám bude hodnotit jejího virtuálního „rivala“. Ten při pohledu na mapu hned odtušil, že série kontrol v bažinatém, mokrými rýhami a stružkami protkaném úseku trati, nemusí dopadnout dobře. Jeho obava byla totiž podložená nejednou trpkou zkušeností z minula. Tyto kontroly obvykle oddělí zrno od plev, a zatímco plevy se boří v bludných kruzích do blátivé podložky a zoufale hledají své kontroly, zrna bez zaváhání pokračují dál. A mezi plevy, jak již tušíte, se v tomto závodě zařadil i Iloš, který jednu z bažinatých kontrol nedohledal. Šel na ni přímo na riziko a přímý směr ani vzdálenost se mu v zabušeném a podmočeném lese nepodařilo udržet. Možnost domapovat se ke kontrole existovala, ale chyběla mu trpělivost. A další několikaminutový zádrhel ho ještě na trati čekal. Tamní les nebyl pro něj příliš běhatelný, spousta nerovností, ležících stromů, klacků a dalšího lesního materiálu, to vše ho omezovalo v pohybu.  Snažil se využívat co nejvíce cesty, ať už vedly kamkoli, protože ve volném terénu často zakopával a padal, že si musel připadat jako britská libra po ohlášení Brexitu. Dolů to šlo rychle, ale dostat se zpět na nohy bylo většinou problematické.

Je zřejmé, že Iloš od závodu žádný zázrak nečekal, ale výsledek jeho očekávání předčil, bohužel v tom negativním smyslu, protože se nevešel ani do první poloviny výsledkové listiny (8/14). Ale výsledky naštěstí nejsou vše, čeho lze na závodech OB dosáhnout. Orienťak poskytuje dostatek jiných hodnot, kvůli kterým stojí za to mít ho rád.

Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu Smoke Signals
Nevada, USA

Zatím není rozhodnuto, zda dostane přednost orienťák nebo modeling
Příspěvek byl publikován v rubrice Netříděné. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.