Co všechno se vyVRBilo v Zeleném pekle u VRBna
Je všeobecně známo, že Ichard Lech, pokud se dostane ke stavbě tratí, závodníky vůbec nešetří a ani tentokrát si tu příležitost nenechal ujít. Jak taky jinak, když jeho oddíl VRB, jehož hlavním a možná i jediným protagonistou je on sám, získal pořadatelství ŽB. Přes tuto svou pověst drsného až nelítostného stavitele tratí se na závody přihlásilo poměrně hodně závodníků, asi proto, že to byla první letošní příležitost setkat se s kolegy a kamarády ze sousedních oblastí. Závodním prostorem byla poměrně rozsáhlá lesní pasáž, která byla v minulosti, kdy lesy byly ještě lesy, využívána spíše směrem od Bruntálu. Shromaždiště v Nových Heřmínovech se jevilo pro takovýto podnik téměř vyhovujícím, až na ten komplikovaný příjezd, komplikované parkování a komplikované cesty na start. Po absolvování té sobotní si závodníci pravděpodobně mysleli, že co do obtížnosti se bude jen těžko překonávat, ale po nedělní si svůj názor určitě zrevidovali. Pro méně flexibilní závodníky, hlavně vyšších věkových a váhových kategorií, to v neděli mohlo být dobrým tréninkem na případnou účast v Survival reality show.
Sobotní klasika proběhla v prostoru, který se vyznačoval obtížně zmapovatelnými nekompaktními porosty, světlinami či zarostlými pasekami, často s nejasnými okraji, na které se v závodě při mapování nedalo příliš spoléhat a současně pěkně umístěnými, často i pěkně zašitými kontrolami, což činilo tratě sice obtížnými, ale zajímavými. Zatímco horní pasáž byla docela průhledná a průběžná, čím více se závodníci dostávali níže k cíli, tím bylo v lese zeleněji a dalo se s dost poměrně velkou pravděpodobností odhadnout, co pro ně bude připraveno na neděli.
Nejstatečnější výkon z oddílu OOP předvedla Íša se svými dvěma mrňaty na trati HDR, pro které už vydrápat se na start muselo být velkým dobrodružstvím. Pro Elu v D16C byl závod asi přespříliš obtížný, a ač v lese strávila zhruba 2 h, ve sledu mezičasů měla bohužel mezeru. Náročný byl určitě i pro Anku, která v D45B doběhla 18/20, ale ta je známá jako bojovnice, která nikdy nevzdává. Enža Udeczek před závodem sršel optimismem a zdravým sebevědomím a prohlašoval, že závod v H10N vyhraje, neboť už běžně běhá nefáborkované tratě, což se mu nakonec, byť jen o fous, podařilo. V H60B startovali jen čtyři závodníci, Irka Yšavý doběhl 4/4, ale jen s mírnou ztrátou na druhé místo. Do kategorie H70 byli nasazeni dva závodníci OOP, ale Řeťa na poslední chvíli svůj start skrečoval, řádně omluven, neboť náhle onemocněl ORL chorobou neznámého původu. Ilošovi se podařilo doběhnout 1/7, ale bylo to spíše utrpěné vítězství, protože při jeho některých haluzových dohledávkách mu štěstí muselo pořádně držet palce. Zásadní chybu sice neudělal, tedy s výjimkou jednoho hodně nejistého postupu, při kterém dlouho ani netušil, zda vůbec běží správným směrem, ale nakonec mu vyšlo i to. Chybou v tomto případě bylo, že svůj postup korigoval s kolegou z kategorie, kterého doběhl, místo aby se držel svého. Výkvět oddílu se opět sešel v kategorii P3, kde se mu podařilo zcela ovládnout závěr výsledkové listiny a vytvořit kompaktní trojčlenný blok v pořadí Ranta, Adek, Arin, a to tak pevný, že za sebe pustili pouze jediného závodníka.
Nedělní krátká trať přivítala zájemce o její pokoření stejně slunečným počasím jako v sobotu, jen mírně se zvedající popolední vánek příjemně snižoval teplotu a klimatizoval ovzduší. Na tratích však horko bylo pořádné. Už doběhový úsek sobotní klasiky a název nedělní mapy Zelené peklo dávaly tušit, co lze od závodu očekávat, nicméně skutečnost předčila, bohužel v negativním smyslu, očekávání. Dejme tomu jak u koho, ale u většiny asi dost hodně. Bylo to prostě jiné kafe než v sobotu, kde nejnepříjemnější úseky tratí by byly v nedělním závodě považovány za nejpříjemnější. Místy to s orienťákem moc společného nemělo, prostě stavitel tratí se rozhodl, že si svou pověst „brutála“ nepokazí. Závodníky čekalo téměř neustálé prodírání se hustě zabušeným až téměř neproniknutelným porostem, vyztuženým ostnatými křovisky, hustými nálety mladých stromků, spadanými větvemi a povalenými stromy, čemuž se povětšinou nedalo vyhnout, protože kontroly byly s oblibou umísťovány uprostřed této džungle, což bylo pro mnohé místy dost demotivující. Možná těm, kteří jsou zvyklí závody chodit pěšky, to moc nevadilo, či dokonce vyhovovalo, ale kdo si chtěl aspoň trochu popoběhnout, musel si vystačit s krátkými přeběhy po asfaltce a užít si minutový úsek ze sběrky do cíle.
Přesto oddíl OOP zaznamenal v neděli lepší výsledky než v sobotu, o což se zasloužila hlavně děvčata. V D14C se Tella vyhoupla na třetí místo (3/5), a i když začátek závodu se jí příliš nepovedl, zabojovala a na bedně si užila svou chvilku slávy. Na prvním místě skončila i Ela v D16C, ale ta neměla v kategorii žádnou soupeřku, takže ji stačilo jen dorazit bezchybně do cíle. Ance v D45B se sice jedna kontrola vůbec nepovedla, přesto se umístila lépe než v sobotu (17/22). Va Ociánová se určitě nechtěla spokojit se sobotní porážkou a svým téměř bezchybným výkonem udělala vše proto, aby jí další vítězství neuniklo (1/7). Radostnou chvilku v nastoupené řadě vítězek si při dekorování vychutnala taky Va Rabicová v D55C. Na to, že díky přítomnosti pouhé jediné soupeřky měla cestu k vítězství trochu usnadněnou, se už historie ptát nebude.
Výkony hochů už tak slavné nebyly. Iřík v H60B (10/11) bojoval na trati nejen s fyzičkou, ale i s proradnými trněnými šlahouny, se kterými, podle zkrvavené tváře, kterou se po závodě prezentoval, vysoko prohrál na body. Z výsledků H70 je zřejmé, že Iloš si své závodní štěstí vybral v předcházejícím dni. Výše popsaný charakter trati jeho současným schopnostem pohybu vůbec nevyhovuje, neustále zakopával a padal, takže ho bylo možno spatřit více v horizontální než ve vertikální poloze, navíc kontroly se mu vesměs vyhýbaly. Jednou si dokonce ustlal přímo v bažince, ale zda pocítil nějaké léčivé účinky této bahenní koupele, to se nám zatím zjistit nepodařilo. Jeho umístění 3/8 ukazuje na skutečnost, že i jeho kolegové v kategorii si na trati zrovna moc nelebedili. I doznívající chorobou oslabený Řeťa nakonec závod úspěšně dokončil (8/8), čímž splnil svůj nedělní výkonnostní cíl. To se samozřejmě podařilo i bratrům Olederovým v HDR, kteří dorazili do cíle ne ruku v ruce jako obvykle, ale překvapivě s větším časovým odstupem, což může naznačovat, který z nich se ve věku čtyř let profiluje jako tahoun této bratrské dvojice.
Tisková oprava: Analytický útvar našeho časopisu zjistil, že v Zápiscích 103 došlo k jisté nepřesnosti, za kterou bychom se rádi omluvili a uvedli ji na pravou míru, aby to v životě postiženého nezanechalo neblahé následky. V kategorii P startovali ne tři, jak jsme mylně uvedli, ale čtyři závodníci OOP, a právě ten čtvrtý, kterého jsme opomenuli uvést, dosáhl z nich nejlepšího umístění (Adek 6/19). Náš časopis se dotyčnému mými ústy omlouvá za tuto politováníhodnou událost, ke které dochází maximálně jednou za 10 let (pokud si toho někdo všimne). Výsledek vytýkacího řízení s neodpovědným redaktorem je vnitřní záležitostí tohoto časopisu a nebudeme jej proto zveřejňovat.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu Smoke Signals
Nevada, USA
